Ráda bych vám o sobě vyprávěla příběh. Takový příběh, který mnozí s vás znají, nebo poznáte minimálně jeho části - budou až příliš podobné tomu, co jste zažili a zažíváte sami.
Jako malé dítě jsem měla skvělé rodiče. Tatínek i maminka mě vychovávali jiným způsobem, než který je obvyklý v "normálních" rodinách. Jednali se mnou jako s dospělou. Ovšem vnímání a způsob myšlení šestiletého dítěte se liší od myšlení dospělých. Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč se rodiče zlobí, když jsem se zeptala na pána, který se strašně zlobil, ale přitom se usmíval a snažil se zářit na všechny strany. Nechápala jsem, že to, co bychom mohli nazvat jako vnímání emocí, neumí všichni lidé. Že to vlastně neumí skoro nikdo, a proto mi také nikdo nemůže vysvětlit, co je špatného na otázce, "mami, proč se ten pán tak hrozně zlobí?"
Mé vnímání časem zmizelo nebo jsem na něj možná zapomněla. Možná, že muselo čekat dalších 40 let, abych ho byla sama schopná pochopit.
Měla jsem rodinu, dvě vlastní děti, dvě nevlastní děti a normální zaměstnání. Takže obvyklý život, který by občas položil i slona.
A také jsem měla obrovské bolesti žaludku. Už vás někdy napadlo, že bolest žaludku není až tak velký problém? Ovšem když žaludek stále zlobí, doktoři kroutí hlavou a místo, aby vám pomohli, si pomůžou sami a dají si vás do výzkumného programu pro extra zdravé lidi, kterých dnes už moc není (tedy podle doktorů), začne být žaludek opravdu velký problém.
A tehdy jsem pochopila, že mi nepomůže žádná kapacita. Že já jsem ta jediná, kdo s mým problémem může něco udělat, a že si musím pomoct sama.
A tak jsem se seznámila s Reiki.
Nejdřív jsem si vyzkoušela první stupeň a ono to fungovalo. Jak na mně, tak na kolegyních v práci.
Šla jsem na druhý stupeň. Tedy, den předtím, než jsem šla na seminář, jsem panikařila a rychle si opakovala všechno z jedničky, protože jsem si myslela, že to Reiki vůbec neumím. A po druhém stupni se zástup nadšených příjemců opět rozrostl.
A pak byla trojka a čtyřka a také jsem se dozvěděla o Hlubinné Abreaktivní Terapii a zašla si na kurz. A pak SRT, SR, astrologie a další semináře a spousta knih o tom, čemu říkáme duchovno a já už dobře věděla, že to, co jsem se naučila, chci dělat pro lidi.
Jenže občas chápu pomalu a upřímně řečeno, z jistého a dobře placeného místa s dobrým kafem se do nejisté práce odchází těžko a špatně. Dneska říkám, že protože jsem to nechtěla pochopit, museli kvůli mně zrušit celý podnik. A taky že ho zrušili a já měla konečně jasno, co chci dělat dál.
V kanceláři v Mělnické ulici jsem pracovala s lidmi na jejich problémech nejrůznějšího druhu, učila jsem Reiki, které jsem si zamilovala, a časem jsem vypustila HAP a nahradila ho metodou EFT. Také jsem se seznámila s
The Work od Byron Katie a dalšími metodami, které pracují přímo s myšlenkou a emocí, zatímco naše problémy jako zázrakem mizí.
A když se mi do rukou dostala kniha
The Reconnection od
Dr. Pearla, věděla jsem, že právě tohle je moje. Jenže
Dr. Pearl dělá semináře v angličtině a to je pro mě problém. Ale nebylo zbytí a já tak moc chtěla jít na jeho seminář, že jsem se rozhodla jet do Skotska nebo kam, kde se zrovna jeden pořádal. Když najednou... Eric bude v Praze!
A bylo to. A co víc, historie se měla opakovat.
Seminář byl úžasný,
léčení fungovalo tak dobře, jako nikdy předtím, ale já věděla, že mě čeká další velká změna.
Že to, co nazývám Reiki, už není Reiki, a že ho už nejen nemůžu dělat pro lidi, ale hlavně ho už nemůžu učit. Také jsem věděla, že EFT a SRT a ostatní metody a techniky mají své hranice s tím, jak se praktikují, a že je možné jít za ně, dělat je jinak, a že já sama už vlastně tyto techniky nedělám. Že dělám něco jiného.
Jenže občas chápu pomalu a upřímně řečeno, z celkem jistého místa s klienty se na nejisté místo bez klientů odchází těžko a špatně. Tentokrát to naštěstí neodnesl žádný podnik, ale já dostala jasnou a tvrdou lekci, abych to už pochopila.
A tak jsem začala dělat jenom
Rekonektivní léčení a
The Reconnection. Současně jsem ale zjistila, že když pracuji s klienty, kteří mají problém, a jen tak si povídáme, podobně jako si s lidmi povídá
Byron Katie, problémy nejen že mizí, ale možná že mizí ještě rychleji, než když jsme pracovali podle návodu. A tak jsem začala s lidmi pracovat po svém. Problémy jsme řešili tak, že jsme se soustředili na vlastní myšlenky a procházeli své emoce a já byla nadšená výsledky.
Nadšení po pár dnech vystřídalo zděšení, když jsem svoji metodu našla hodně podobně popsanou v knize
Cesta od Brandon Bays. Tahle ženská objevila moji metodu přede mnou! A všimněte si té náhody, že se mi tato kniha dostala do ruky vlastně pár dní potom, co objevila metodu vlastní...
A tak ... jsem tady. Pro lidi, kteří hledají pomoc, ale stále ji nenachází.
Pro lidi, kteří tuší nebo už vědí, že si mohou pomoci jenom sami. A pro lidi, které můj příběh oslovil, protože také hledají to něco, co by bylo novým začátkem na jejich životní cestě.
Svůj příběh jsem takto popsala před jedním a půl rokem. A jak čas běžel a začalo ke mně chodit stále více klientů na
Rekonektivní léčení, něco se změnilo. Ve mně? Víte, v
Rekonektivním léčení nezasahujeme. Necháme Vesmír, ať udělá takové léčení, které je v danou chvíli a na daném místě pro člověka tím nejvhodnějším. A občas dojde k vyléčení něčeho zcela jiného, než bychom chtěli a my se musíme na věci podívat z širšího úhlu pohledu, aby nám začaly dávat smysl. Myslím, že mi to konečně začalo dávat smysl.
Díky širšímu úhlu pohledu jsem začala být schopna vidět zázraky v našich životech a něco jsem pochopila. Ačkoliv nemohu říct co, dnes vím, že
Rekonektivní léčení je to, co jsem celou tu dlouhou dobu hledala a proč jsem se stále učila nové a nové techniky a přitom nenacházela. Snad jsem konečně překročila svoji potřebu něco zlepšovat? Dnes už jednoduše vím, že všechno tohle mělo a má svůj smysl. A díky tomu se mohu těšit a být vděčná ze zázraky, které nám každodenní život připravuje.
Eva Janouchová
2.1. 2010, Praha